Aby bylo jasné – miluji lyžování. Miluji hory, sníh, sluníčko a miluji i počasí krapánek horší. Rád jezdím na sjezdovkách, na běžky jsem zhruba před deseti lety zanevřel. Jestli se chcete pobavit a vědět proč, můžete se to dočíst v Kronice Dana Zemana . Co tam nenajdete je fakt, že jsem tehdy měl úplně nové běžky a závodní běžecké boty Botas s podrážkami z tvrdého plastu (poslední výdobytek postsocialistcké křeče známé značky). Nenajdete tam, že mi běžky nějak divně padaly z bot, že jsem je vzteky shodil už pod Sněžkou a že jsem pak zbytek hřebenové tůry absolvoval s nimi na zádech, se zmrzlými končetinami a ještě ke všemu systémem tři kroky vpřed, dva vzad, protože ty boty fungovaly spíš jako brusle. A hlavně tam nenajdete, že jsem tu tůru absolvoval s partou šílených matfyzáků, kteří se snad s běžkama na nohách narodili. Ale ani to mě neodradilo. Hory miluji pořád a před třemi lety jsem k lyžím přidal i snowboard, to kvůli dětem. Jen tak mimochodem, doporučuji učit se něco dohromady s dětma. Nedovete si představit kolik jim to dělá radosti. Děti zvyklé na lyže od tří let se naučí na snowboardu poměrně rychle, navíc díky své váze, nízkému těžišti a celkově ohebnější, pružnější a zachovalejší tělesné konstrukci i hodně elegantně. Což se o stokilovém tatínkovi říct nedá. A toho smíchu, když na svahu při vstávání, držíc se za přední hranu dosáhnete kulminačního bodu a místo abyste se postavili, vyrovnali váhu, tak pokračujete směrem po svahu dál, abyste si pořádně vymáchali tvář ve sněhu. Na tenhle dětský smích skutečně nikdy nezapomenu. Ale co bysme pro ně neudělali, že ano.

Ale zpět k Vesci. Skutečně mě dojímá, jak všichni ti přerozdělovači dovedou hospodařit s našimi prostředky. Podnik Světového poháru, generálka to na velké MS proběhla minimálně hodně úsměvně, škoda jen, že jsem byl sponzorem téhle komedie. Nemyslím teď rabování deseti tisíc kubíků sněhu z Jizerek, kde snad jediná Kateřina dopředu věřila, že tolik sněhu se dá naložit z pevných cest a že bagry nebudou muset nikam sjíždět. Mám na mysli samotný areál, jeho smysl, jeho budoucí využití a cenu, kterou jsme za to my všichni zaplatili.

Ten areál stál skoro půl miliardy a byl financován z veřejných rozpočtů. Nepodařilo se mi zjistit jak přesně a ani to snad vědět nechci. Jednak pochybuji, že pár desítek kilometrů běžeckých tratí a zázemí využitelné jednou za deset let stojí půl miliardy a druhak snad ani nechci znát jména těch, kteří se pod to podepsali. Přemýšlím co si pánové a dámy vymyslí příště. Navrhuju takový malý surfařský areál. Vybrat vhodnou lokalitu a udělat moře. Proč ne? Není to stejná hloupost, jako běžecký areál ve 450 metrech nad mořem? V lokalitě, kde prostě sníh není, vyjma mimořádně tuhých zim? Postavíme areál a jsme odsouzeni do něj vozit sníh? Vím, může se stát zázrak a příští rok bude tuhá zima, ale vsadíme na to půl miliardy? Stojí nám to za výsměchy norských novinářů, kteří se jedovatě ptají, jak se bude na zkráceném okruhu, s tratí plnou kamenů, běžet závod na 50 km? Jak tam ty běžce vůbec vměstnají?

Ne, to nemá smysl. Nemá smysl se rozčilovat, protože tohle je pořád dokola. Jakmile někdo hospodaří s cizími penězi, dopadne to takhle. Někdo si ukojí své ego, proběhne u nás jeden závod, funkcionáři a pár fanoušků si přijdou na své a pak bude ticho po pěšině. Doslova. Rozhodně se po těch pěšinách nebude jezdit na běžkách. Jestli se vyplatí dovézt sníh pro jeden závod nevím, ale těžko se bude dovážet pro obyčejné lidi. Taky proč. Ti mají rozum a za sněhem jezdí a nenechávají si ho vozit před dům. Ale řekněme si upřímně. Šlo tu o ten závod nebo o neprůhledné přerozdělení půl miliardy?

Je to jak s Českými drahami. Hospodářské výsledky nic moc, přeplněné vlaky, toalety použitelné jen pro otrlé (jinak hrozí, že Vám ho něco ukousne) a stejně vidíte logo ČD na tenisových kurtech při Fed Cupu. Škoda mluvit. Těším se až o pořádání MS v klasickém lyžování požádá taková Ghana, to bude teprve legrace. Proti nim jsme amatéři...