Řecko 2007, horor na moři aneb z ráje do pekla a zpět, část 1.

26. 02. 2008 14:11:35
Tenhle příběh už stejně koluje mezi všemi mými kamarády a známými a jak jsem zjistil, tak i mezi našimi zákazníky a obchodními partnery. Nic horšího se nemohlo stát, navíc jsem jej už slyšel v tolika podobách, že snad bude lepší rovnou se přiznat, trochu se ztrapnit, ale uvést ho tak na pravou míru a pobavit ostatní. Předem upozorňuji, že následující vyprávění bude místy pro silné žaludky, za což se omlouvám, ale jinak to zkrátka nešlo. Tak se to prostě stalo! Jestli se tedy chcete pobavit a dozvědět se v co se může zvrtnout dovolená plánovaná jako romantická a jestli se chcete pobavit jak jednomu sebevědomému kohoutkovi spadnul hřebínek, tak přeji příjemné počtení.

Prolog

Je červenec 2007. Mám za sebou rozchod, který nechal na mé duši šrámy nikoli malé a z něhož jsem odešel poučen a s chytrým předsevzetím, že žádnou ženskou už nechci ani vidět. Tak to je, když do něčeho hodně investujete, hodně chcete a přes růžové brýle nevidíte co se s Vámi a kolem Vás děje. Bolelo to, ale takový je život. Věřte si v co chcete, v přírodu, Boha nebo v nic, ale jedno je jisté, tohle si musíme zažít všichni. Jedině tak máme šanci poznat co má skutečnou hodnotu, čeho si máme vážit a jedině tak máme šanci si uvědomit, že nic z toho nemusí být napořád a že se podle toho máme chovat. Nemoralizuji, jen tím přiznávám, že jsem si párkrát nabil pořádně ústa.

Že bylo moje předsevzetí hloupé? Bylo, já vím. A co? Chvíli jsem s ním žil. Jenže za chvíli mi bylo smutno, stýskalo se mi a já zjistil jak strašně moc nedokážu být sám. V prázdnotě bez lásky jsem se cítil ztracený a opuštěný. Zjistil jsem, jak moc vedle sebe někoho potřebuji, jak moc potřebuji někoho milovat a jak moc potřebuji cítit, že sám někým milován jsem. Věděl jsem, že nestojím o žádné úlety na jednu noc, věděl jsem, že nepotřebuji žádné dočasné řešení přetlaku spermatu, věděl jsem jako vždy, že teď to musí být jinak. Obsah mého předsevzetí se pomalu měnil a z původního „žádnou ženskou nechci ani vidět“ tu najednou bylo „poznat tak tu pravou, to bych se nebránil “. A byl jsem v tom znovu. Kruh se uzavřel.

Seznámení

V životě rozhodují okamžiky a jedno spontání rozhodnutí trvající vteřinu může mít důsledky, které si v daném okamžiku nedokážeme ani představit. A tak to bylo i tehdy, oné slunečné, červencové soboty. Uháním po dálnici zpět ku Praze a přemýšlím, kterou ze dvou sobotních akcí absolvuji. Žení se mi dobrý kamarád, ale jeho svatba už začala, obřad nemám šanci stihnout a přijet jenom na oslavu mi přijde hloupé. Navíc kousek u Prahy, v Lysé, pořádají mí kamarádi DJs taneční party na břehu rybníka. Oblečen nejsem ani na jednu akci. Džíny a košile jsou tak někde uprostřed, dají se tolerovat na party i na svatbě a já přemýšlím podle čeho se rozhodnu. Nakonec nevím proč, před odbočkou u Průhonic stáčím volant doprava a vyrážím směrem k restauraci ve které probíhá oslava. Dodnes opravdu nevím na základě čeho jsem se rozhodl. Nechtělo se mi parkovat auto v blátě u rybníka, chtěl jsem tak moc vidět krásnou nevěstu nebo to byl můj osud? Opravdu nevím.

Nevěsta se svědkyníSvatba byla nádherná jako každá svatba. Nevěsta byla krásná až oči přecházely, náramně jí to slušelo a ženichovi jakbysmet. Oba je znám nějaký pátek. Vím, že se k sobě hodí a věřím, že tohle bude jedno z těch manželství s velkým „M“. Jenže tahle svatba byla zajímavá i proto, že nevěsta je jednou z našich známých modelek a na svatební oslavě se to jejími kamarádkami z branže jenom hemžilo. Sice si nepamatuji proč jsem si ze dvou sobotních akcí vybral zrovna tuhle, ale moc dobře si pamatuji, jak jsem vešel na terasu oné restaurace a ze záplavy té ženské krásy zůstal stát jako zkoprnělý. Co čert nechtěl, volné místo bylo jen vedle mého nejlepšího kamaráda, zrovna u stolu s pěti nebo šesti krásnými dívkami. Pár minut jsem se vzpomatovával, pár minut hluboce dýchal a uklidňoval své hormony a po pár minutách jsem se už bavil, jako kdybych byl na svatbě již od rána. Všechny ty dívky byly úžasné a všechny byly zajímavé. Postupně rozbíjely mé zažité stereotypní představy o hloupých modelkách a mě začalo být velmi příjemně. Ostatně, komu by nebylo, že?

Postupem času jsem zjišťoval, že jedna z nich, taková úžasná brunetka s culíkem na stranu mě začíná zajímat čím dál víc. Vzpomínáte na mé předsevzetí z prologu? Tak to bylo ve vteřině ta tam. Jak znělo? V tu chvíli jsem samozřejmě vůbec nevěděl. Nepřipouštěl jsem si ho a vlastně jsem pochyboval, jestli to vůbec bylo moje předsevzetí. Jasně, že jsem nevěděl jestli je to ta pravá, ale bylo to tady. Opět jsem v tom lítal a opět až po uši. Byl to úžasný večer, ostatně jako všechny večery ve kterých se zamilujete. Probrali jsme všechno možné. Já zjistil, že není modelka, že je ve spoustě věcí stejná jako já, no zkrátka, líbila se mi čím dál víc. Slovo dalo slovo, tanec střídal tanec a najednou jsem měl její telefonní číslo. Hmatatelný důkaz pro ráno zítřejšího dne, důkaz toho, že se mi to jenom nezdálo. Nad ránem jsme s kamarádem osiřeli, krásky nás opustily, vydaly se směrem do svých pelíšků a my učinili totéž. Milou smskou jsem poděkoval za nádherný večer, vysekl nějakou tu poklonu a vyrazil.

Dvě rande a tradá

Následující dny byly mým vrcholem taktiky randění a partnerských vztahů. Jasně, že jsem věděl, že nesmím přepálit začátek a tlačit na pilu. Nechtěl jsem ji bombardovat smskami, tedy kecám, chtěl, ale věděl jsem že nemám. Jasně že mě dopovali kamarádi dobře mí něnými radami, jako ať dělám drsňáka a trochu jí nechám vycukat apod.. Jasně, že jsem se nemohl dočkat chvíle až jí zase uvidím a jasně, že jsem poslal své kamarády k šípku a už ve středu (po sobotě) dal průchod svým citům a pozval ji na rande. Uff, neodmítla. Rande domluveno. Samozřejmě ne hned zítra, hezky až pozítří, ať to nevypadá, že ano Připadal jsem si jako puberťák v sedmnácti a na tu večeři v sushi baru se neskonale těšil. Super. Legrační na všem je, že na druhé straně to vypadalo úplně stejně, stejné rady, stejné myšlenkové pochody, stejné těšení se na každou sms. Prostě legrace.

Na první rande navázalo to druhé a bylo jasné, že jsme si čím dál víc sympatičtí, že se oba chceme a že je nám spolu dobře. Normálně by tohle období trvalo asi déle, ale u nás se vnějšími okolnostmi jaksi urychlilo. Co to jsou ony „vnější okolnosti“? Náhoda, nic než náhoda. Prostě a jednoduše, můj dobrý kamarád, který má plachetnici, potřeboval tuto převést z Řecka do nového kotviště v Turecku a sháněl posádku. Celkem mohli posádku tvořit on a čtyři pasažéři, dva již měl. Takže od druhého radne a hlavně na tom třetím, pondělním, jsme řešili jestli s nimi jet nebo ne.

Když nad tím dnes přemýšlím, tak mi dochází, jak úžasně spontání a legrační to bylo. Poznali jsme se v sobotu, další pátek měli první rande a v úterý jsme spolu měli odjet na dovolenou na loď? To byla výzva! Co naplat, že mi můj vnitřní hlas říkal: „Nejezdi, nedopadne to dobře!“ Co naplat, že jsem neměl pas a na občanku mě do Turecka nepustí? Co naplat, že sehnat tak narychlo letenky bude nadlidský úkol? Nic z toho nerozhodlo a konfrontován s natěšeným pohledem své vyvolené jsem rezolutním hlasem prohlásil: „Jedem!“

 Bylo rozhodnuto. Je pondělí večer a jediné co je jasné je to, že ve středu ráno budeme na lodi. Hektičnost následujících hodin byla obrovská. Sbalit, zařídit letenky, vyřešit co s pasem, vyřešit věci v práci, zkrátka všechno bylo šíleně rychlé. Ale podařilo se. O půlnoci toho posledního červencového úterý stojíme s Alicí na letišti a spolu s kapitánem a zbytkem posádky vyrážíme vstříc týdnu neobyčejných zážiků, týdnu na nějž nikdo do smrti nezapomeneme. V ten okamžik něžně objímám Alici kolem ramen a vznikají první a také poslední fotky s upřímným úsměvem nás obou. Ani jeden jsme netušili, co všechno se v následujícím týdnu stane. Netušili jsme jakou zkouškou náš vztah projde v samém začátku a hlavně já vůbec netušil, jak mi spadne kohoutek a podstata mého namyšleného mužství bude zašlapána do země. Jestli si pánové dovedete představit ponížení svého mužského ega, jeho rozemletí na atom, tak to všechno se mi stalo, leč v tu chvíli jsem se jen upřímně smál, nic netušil a o ničem nevěděl.

Pokračování příště......

Autor: Štěpán Binko | úterý 26.2.2008 14:11 | karma článku: 32.22 | přečteno: 7158x

Další články blogera

Štěpán Binko

Uber, regulací k veřejnému (ne)blahu aneb takhle prosím ne!

Tak po Dánsku a Maďarsku končí UBER i v Itálii. Socialismem, regulacemi a přebujelou byrokracií všeho druhu sužovaná Evropa zabíjí další hřebíček do své vlastní rakve. Byrokracii nedáme a o zákazníka nám nejde!

8.4.2017 v 14:59 | Karma článku: 33.97 | Přečteno: 2637 | Diskuse

Štěpán Binko

Silná Evropa nemusí znamenat socialistickou Evropskou unii

Baví mě ta hysterie kolem Brexitu. Baví mě celá EU. Přemýslím, zda vůbec existuje jeden jediný funkční "státní" útvar, velikostí a uspořádáním odpovídající EU, který "funguje" a kde není diktatura.

24.6.2016 v 11:45 | Karma článku: 29.88 | Přečteno: 806 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Singapur

Singapur je skutečně poněkud netradiční branou vstupu do JV Asie, ale zároveň pro mě dobrým mezistupněm mezi Kanadou a "tou pravou Asií", kam se postupně chystám přejet.

17.1.2019 v 10:00 | Karma článku: 13.18 | Přečteno: 264 | Diskuse

Alena Křehotová

Deset hodin bez cigára; křížaly, knížka (rohypnol nebude); nezačínejte kouřit!

Po loňské dovče, sakumprásk za 27 litrů na 10 dní, při níž jsem se nevyspala až tak, že jsem poslední čtyři rána vstávala (ne se budila) s napuchlýma očima a ledovala si je minerálkou z ledničky, jsem si chtěla „spravit chuť"...

17.1.2019 v 9:11 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 551 | Diskuse

Radek Pálka

Jak jsem dobyl Ameruku a jak Amerika dobila mě. Část první - odlet

Ti, kteří čtou pravidelně můj blog vědí, proč jsem se do Ameriky vydal. Podrobně je to popsané v první části Mé cesty na Zanzibar.

16.1.2019 v 6:00 | Karma článku: 22.85 | Přečteno: 862 | Diskuse

Milan Zajic

Romantické sněhánky v Zell am See

Zase nám napadlo a sněhu na kopcích je více než dost. Na Schmittenhöhe je přes 3 metry a na ledovci Kitzsteinhorn to bude kolem 4,5 m. A tak pokud někdo chcete trochu sněhu můžete si nabrat jakékoli množství a odvézt ...

15.1.2019 v 15:27 | Karma článku: 14.17 | Přečteno: 427 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Hongkong

Moje cesta kolem světa pokračuje přesunem na další kontinent. Ze Severní Ameriky se chystám dopravit do (JV) Asie, konkrétně přelétávám z Vancouveru přes Hongkong do Singapuru.

15.1.2019 v 10:00 | Karma článku: 12.04 | Přečteno: 264 | Diskuse
Počet článků 288 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5204

Jsem obyčejný chlap, manžel skvělé ženy a otec čtyř úžasných dětí. Bytostně věřím v člověka a jeho schopnosti. Mám rád golf, slivovici, dobré jídlo a víno. Z některých věcí jsem už vyrostl, z jiných ještě ne a z některých doufám, že nevyrostu nikdy.

Miluji lidi a svět kolem sebe a každý den se snažím žít naplno. Řídím vlastní firmu (Internet Projekt, a. s.) a občas někde něco utrousím nebo napíšu o správě obsahu v digitálním věku nebo digitálním marketingu.

Najdete na iDNES.cz