Řecko 2007, horor na moři aneb z ráje do pekla a zpět, část 6.

1. 04. 2008 19:40:33
Já, Alice, Michal a Tereza sedíme v malém gumovém člunu a míříme ke břehu zátoky ostrova Samos. Čeká tam na nás nespočet hospůdek, barů a restaurací a já se už nemůžu dočkat, až vyměním palubu lodi za pevnou zem. Pozvolna pokračuje třetí den naší dovolené, den ve kterém jsme přečkali bouři na moři a já „ucpal“ záchodovou pumpu, abych se následně při její opravě mohl brodit po kotníky a lokty v lejnech. Je to ten den, jemuž předcházel den prozrvracený na zádi lodi, prostě je stále třetí den naší „báječné“ dovolené, na které se zatím já a Alice ne a ne dát pořádně dohromady. Jak já se na ten břeh těším! Vždyť tam se mi přece už nemůže nic stát! Nebo ano?

Kormidlo Alici vedle mě to náramně sluší a mně je čím dál líp. Po jejím boku zapomínám na svůj dnešní souboj se záchodem, na to co jsem před malou chvílí přehazoval rukama a pomalu začínám myslet jen na ni - na její nádherné a voňavé vlasy, hebkou kůži, krásně tvarovanou postavu a sametový hlas. Neskutečně mě dostává její křehká krása a zvláštní tajemno, které z ní vyzařuje. Kraťoučká džínová sukénka a dvě tílka s raménky a decentním výstřihem ještě více zvýrazňují všechno to, co se mi na ní líbí a já se nebojím přiznat, že začínám být omámen. Můj mozek je zcela zaplaven endorfiny a já jsem neuvěřitelně šťastný. Uvidíme na jak dlouho.

Řekové dovedou být neuvěřitelně pohostinní a jestli mi na Řecku něco učarovalo, pak jsou to tamní malé restaurace a jejich majitelé, stále oplývající dobrou náladou a potřebou předvést Vám umění své i svých kuchařů. Doslova ve chvilce zasypou Váš stůl vším možným a ochotně Vás nechají nahlédnout do tajů řecké kuchyně a ještě raději Vás jimi provedou. Tohle platí hlavně o místech mimo ta největší turistická centra, o malých a menších vesničkách, kde si turistů pořád ještě váží a kde nejsou turistickým ruchem už tolik zkažení. Zkrátka kde jsou sví, řečtí. Jestli je na dovolené na lodi něco krásného, tak právě tohle. Uvidíte nespočet míst, na které se z pláže dovolené s cestovkou dostanete jen ztěží.

Majitel Bohatě nasyceni a napojeni místními jídly, vínem i ouzem začínáme přemýšlet co dál. Venku je krásně a vlahý vítr ševelí v listech kolem nás se vinoucích olivovníků a ochlazuje naše rozpálená těla. Dávno již je tma tmoucí a naše restaurace pomalu zavírá. Pan majitel nám osobně přináší poslední „objednávku“ s tím, že u něj můžeme sedět do kolika chceme a že to po nás ráno uklidí, že vše můžeme nechat na stole. Jaká paráda, být někde, kde se o skleničky nemusíte bát!

Naše restaurace s barem je tak jednou z pěti, sedmi restaurací na pět set metrů dlouhé „kolonádě“ zátoky v níž kotvíme. Kromě malého krámku s potravinami, masnou a pekárnou tu už nic jiného není. Takový malý, tuctový řecký zapadákov chtělo by se říct, ale jaký krásný zapadákov a s jak příjemnými lidmi! Pomalu už dojíždíme poslední objednávku a náš stůl vypadá, jako kdyby na něm hodovalo dvakrát tolik lidí a polovinu z nich tvořili závislí alkoholici se zatvrdými játry. Je před půlnocí a nám se nechce spát. Pomalu se zvedáme a jdeme se projít po kolonádě se zavřenými krámky. Najednou si Michal všimne, že jakési dvě místní mladice nenápadně vklouzly do tmavězelených dveří malého dvoupodlažního baráčku a za nimi za chvíli další. Vyrážíme tam, protože jsme strašně zvědaví!

Pomalu otevíráme masivní dřevěné dveře a zjišťujeme, že za nimi jsou ještě jedny. Prostor mezi nimi je oddělen těžkými závěsy, které rychle rozhrneme abychom mohli projít dál. Otevíráme ty druhé a celí zkoprnělí hledíme s otevřenou pusou do prostoru. Kolem nás se míhají zelené a jinobarevné lasery a z perfektní zvukové aparatury se linou zvuky posledních tranceových a houseových hitů. Naše překvapení je zjevné i čistě místnímu osazenstvu, takže tu na malou chvíli způsobujeme rozruch. Od baru na nás kyne barman a mává i přátelsky naladěný DJ. Nechápu! Tohle bych čekal na Ibize, Václaváku nebo Amstru, ale tady? To fakt ne!

BarČiním první objednávku a nemůžu si nevšimnout, že ta dává barmanovi pořádně zabrat. Sice nechápu, co je na čtyřech Redbullech s vodkou tak složitého, ale pohled do jeho očí vysvětluje vše. Široké zorničky, úsměv, olizování koutků a křeč ve tváři jsou známkami notné dávky MDMA neboli extáze v těle. Už se nedivím, že se na mě tak culí. V tuhle chvíli miluje všechny na světě a se všemi by se chtěl obejmout. Směju se. Mám pocit, že komunikujeme každý na jiné vlnové délce a nějak mi nejde naladit jeho frekvenci. Nakonec se domluvíme a já dostávám naše pití. Barmana nechávám jeho osudu a doufám, že ještě chvíli vydrží na nohou, navíc je dospělej, tak ať si dělá co chce. Horší je, když tohle vídáte na tanečních pary u patnáctiletých slečen. Ach jo. A navíc extáze, největší svinstvo ze všeho možného.

Dlužno dodat, že první objednávka byla zároveň tou poslední, za kterou jsme platili. Od té doby jsme byli vždy někoho hosté. Barman do nás lil všechno možné, objednávku od objednávky si nebyl schopen zapamatovat co vlastně pijeme a my jsme nestíhali, ať už přinesl cokoli. Když už na chvíli vypadl barman, začal nás zvát DJ. Zkrátka, totální smršť. Nedá se to popsat. Protančili jsme se až k půl páté ráno a rozhodli se k návratu na loď. Nastalo loučení s barmanem, Djem a odchod. Naše krásky ji obě měly jako z praku a my s Michalem byli vysmátí jako lečo. Tahle akce se opravdu povedla a jako každá taková nečekaná měla něco do sebe. Jo! Mě bylo nádherně a Alice se ke mě měla! Paráda!

Party v ŘeckuPořád je tma a my se pomalu snažíme zorientovat v prostoru. Musíme najít náš člun a dostat se zpátky na loď. V duchu tuším nějakou komplikaci, ale mlčím. Jsem šťastný, protože to vypadá, že všechna smůla je pryč a já konečně začnu realizovat tolik očekávaný scénář naší dovolené. Jenže! Nemůžeme najít člun! Zátoka to byla malá, žádná přístavní mola, nic, tady se přece nemohl ztratit?! A kdo by ho tu kradl, když tu skledničky přes noc vydrží na stole?

Postupně mizí úsměv z tváře mé i Michalovi a oba začínáme horečně přemýšlet. Na loď nedoplaveme, to je jasné. Minimálně tři z nás utonou po patnácti a poslední nejdéle po dvaceti metrech. Tuhle myšlenku rychle zavrhujeme. Holkám je v tuhle chvíli všechno tak trochu jedno, jenom Alice pořád legračně brebentí, že ví, kde člun je. Vzhledem k tomu, že s Michalem stojíme na místě o němž jsme oba skálopevně přesvědčeni, že je to to pravé a s příhlédnutím k faktu, že tvrzení holek se teď moc věřit nedá, tak tomu nepřikládáme význam.

Pomalu obcházíme celou pláž a přemýšlíme. Martin nás zabije. Ztratit člun a dvě pádla, to je pech. Ale co, do rána stačíme vystřízlivět a ráno moudřejší večera. Tak holt přespíme na pláži a zbytek vyřešíme zítra, vždyť co nám také zbývá. Alice pořád brebentí, že ví, kde ten člun je. Mě i Michala to už trochu štve, protože si připadáme jako hlupáci a hlavně alhoholem posílené mužské ego přece nepřipustí porážku od něžného pohlaví v tak zásadní věci, jakou navigace v terénu přeci je. Nakonec to nevydržíme a necháme ji, ať nám tedy ukáže, kde jako že ten člun je. Alice vyrazí jak stopovací pes a po sotva třiceti, čtyřiceti metrech nám ukazuje náš člun. Nechápeme. Nebudeme chápat ještě ráno, až uvidíme v jakém kruhu jsme se motali. S vypětím posledních sil tedy nasedáme do člunu a vyrážíme směrem, kde tušíme naši loď.

Hlavně, že máme člun a já skoncoval se všemi nepříjemnostmi, které mě od začátku dovolené pronásledovaly. Tohle byl můj nejzvláštnější den v mém životě. Zažil jsem něco, co jsem nevěřil, že někdy zažiju – bouři na moři, prožil něco extrémně ponižující, co by nikdo prožít nechtěl – story se záchodovou mísou, opravoval něco, co bych nikdy neopravoval – záchod a pumpu a teď ke všemu tohle. Pádluju tady po moři a doufám ve zvrat naší dovolené. To všechno za jediný den a s Alicí po boku, o jiných drobných trapasech a přeřeknutích ani nemluvě.

Jsme u zádi lodi. Michal vylézá nahoru a za ním leze Terka, které to moc nejde. Hups, něco spadlo do vody a Terka se tomu roztomile směje. Že prý přišla o botu. No vzhledem k tomu, že má obě v ruce a to něco se blyští, tak tipuju, že právě utopila foťák. Naštěstí chvíli trvá, než se jeho pouzdro nasákne vodou a já stačím foťák vylovit. Pro tu chvíli jsem hrdina a uznání se mi dostává od všech. Terka dokončí výstup na můstek, což znamená, že vyleze na zádi lodi asi dva metry vysoký žebřík, pak vylézá Alice a řada je na mě. Vylézám, byť mi to dělá problémy a ocitnu se opět na houpavé palubě. Ale dneska už mě nic nerozhodí, od teď už bude všechno jinak!

S Michalem se rozhodneme vytáhnout člun na držák nahoru. Přivazujeme dole dvě ocelová lanka a každý svou klikou pozvolna otáčíme a vytahujeme člun. Není to lehké ani těžké a já to chci udělat pořádně. Nezapomenu několikrát zdůraznit, že má smůla již skončila a že odteď už budu v pohodě. Alici se zablesklo v očích! Jo! Odteď chci všechno dělat tak pořádně, že blbec otočím klikou o jednu otočku navíc a ocelové lanko přetrhnu. Člun se řítí dolů, pleskne sebou o vodní hladinu a já jsem zase za blbce. Do prdele! Za námi se ozve rozespalý kapitánův hlas: „Nechte toho vy volové a jděte spát.“ Martinovi je jasné, že nemá cenu cokoli říkat. Navíc, dodnes s Michalem vlastně nevíme, proč jsme ten člun vytahovali, ráno byl totiž zase zapotřebí.

Sám na sebe se vztekám, zatímco ostatní se smějou. Vypadá to, že se mi bude smůla na paty lepit dál a bod mého zdravého naštvání se na sebe sama dosahuje maxima. Všem odseknu jakože ahoj a jdu spát. Hezky k Martinovi do kajuty, dneska v žádném balení pokračovat nehodlám. K sakru práce, je tohle možné? Co mě tady ještě čeká?

 

Pokračování příště......

 

 

Autor: Štěpán Binko | úterý 1.4.2008 19:40 | karma článku: 25.16 | přečteno: 4227x

Další články blogera

Štěpán Binko

Uber, regulací k veřejnému (ne)blahu aneb takhle prosím ne!

Tak po Dánsku a Maďarsku končí UBER i v Itálii. Socialismem, regulacemi a přebujelou byrokracií všeho druhu sužovaná Evropa zabíjí další hřebíček do své vlastní rakve. Byrokracii nedáme a o zákazníka nám nejde!

8.4.2017 v 14:59 | Karma článku: 33.97 | Přečteno: 2637 | Diskuse

Štěpán Binko

Silná Evropa nemusí znamenat socialistickou Evropskou unii

Baví mě ta hysterie kolem Brexitu. Baví mě celá EU. Přemýslím, zda vůbec existuje jeden jediný funkční "státní" útvar, velikostí a uspořádáním odpovídající EU, který "funguje" a kde není diktatura.

24.6.2016 v 11:45 | Karma článku: 29.88 | Přečteno: 806 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Singapur

Singapur je skutečně poněkud netradiční branou vstupu do JV Asie, ale zároveň pro mě dobrým mezistupněm mezi Kanadou a "tou pravou Asií", kam se postupně chystám přejet.

17.1.2019 v 10:00 | Karma článku: 13.18 | Přečteno: 262 | Diskuse

Alena Křehotová

Deset hodin bez cigára; křížaly, knížka (rohypnol nebude); nezačínejte kouřit!

Po loňské dovče, sakumprásk za 27 litrů na 10 dní, při níž jsem se nevyspala až tak, že jsem poslední čtyři rána vstávala (ne se budila) s napuchlýma očima a ledovala si je minerálkou z ledničky, jsem si chtěla „spravit chuť"...

17.1.2019 v 9:11 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 550 | Diskuse

Radek Pálka

Jak jsem dobyl Ameruku a jak Amerika dobila mě. Část první - odlet

Ti, kteří čtou pravidelně můj blog vědí, proč jsem se do Ameriky vydal. Podrobně je to popsané v první části Mé cesty na Zanzibar.

16.1.2019 v 6:00 | Karma článku: 22.85 | Přečteno: 862 | Diskuse

Milan Zajic

Romantické sněhánky v Zell am See

Zase nám napadlo a sněhu na kopcích je více než dost. Na Schmittenhöhe je přes 3 metry a na ledovci Kitzsteinhorn to bude kolem 4,5 m. A tak pokud někdo chcete trochu sněhu můžete si nabrat jakékoli množství a odvézt ...

15.1.2019 v 15:27 | Karma článku: 14.17 | Přečteno: 427 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Hongkong

Moje cesta kolem světa pokračuje přesunem na další kontinent. Ze Severní Ameriky se chystám dopravit do (JV) Asie, konkrétně přelétávám z Vancouveru přes Hongkong do Singapuru.

15.1.2019 v 10:00 | Karma článku: 12.04 | Přečteno: 264 | Diskuse
Počet článků 288 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5204

Jsem obyčejný chlap, manžel skvělé ženy a otec čtyř úžasných dětí. Bytostně věřím v člověka a jeho schopnosti. Mám rád golf, slivovici, dobré jídlo a víno. Z některých věcí jsem už vyrostl, z jiných ještě ne a z některých doufám, že nevyrostu nikdy.

Miluji lidi a svět kolem sebe a každý den se snažím žít naplno. Řídím vlastní firmu (Internet Projekt, a. s.) a občas někde něco utrousím nebo napíšu o správě obsahu v digitálním věku nebo digitálním marketingu.

Najdete na iDNES.cz